Leden 2018

Prozření

16. ledna 2018 v 23:17 | TwistedEm |  Myšlenky, názory
Pamatuji si na začátek.
Pamatuji si na to jak jsem ti říkala, že se bojím začít ti dávat všechno, všechnu mou energii.
Moc dobře si pamatuji, jak jsem ti říkala, že právě proto nechci začínat, na konci ti dám všechno, ale ty si všechno necháš a s opovržením odejdeš.
Měla jsem pravdu.
Po tom co jsem se ti snažila dát první i poslední, tak s neúctou pomalu odcházíš a ještě je to moje vina.
Moje vina a v čem? Snažím se tě pochopit.
Oba žijeme v krutém světě.
Lidi berou a dávají.
Já ti dala víc.
Dělala jsem všechno přesně tak, jak jsi mi řekl.
Bylo nám dobře. Resp. spíš tobě, mně jsi dával omamný pocit. Stále jsi mi dával naději. Ale jen jsi mě využíval. A já si to moc dobře uvědomovala, ale pořád jsem v tom viděla nějaký smysl. Všechno to byla iluze. Udělal jsi ze mě loutku. Hrál jsi přeně tak, jak jsi potřeboval, do toho jsi mi motal hlavu a tahal za nitky, které mě ovládaly.
Do té doby co jsem byla tvoje poslušná ovečka jsi mě zbožňoval. Byla jsem ta nejlepší.
Jenže pak to přišlo, a já si začala uvědomovat že je to jen hra pro to aby jsi ze všeho co dělám měl největší profit. Nikdy ti nezáleželo na tom jak mi opravdu je.
Musím uznat že jsi skvělý herec. Dokážeš dát lidem pocit důležitosti, pocit vyjímečnosti. lži.
Všechno co vidím je jen lež.
V momentě, kdy jsem přestala dělat to, co ty jsi bral za automatické nastala změna.
Ty nechápeš co se děje. Co se stalo s tvou poslušnou panenkou?
Prozření?
Já už nechci donekonečna dávat svoji drahocennou energii a čekat kdy se to všechno vrátí.
Už nebudu.
Už nejsem tvojí loutkou. Už jsem volná.
Vím co chci a ty už to nezměníš. Brzy už tu nebudu, uteču.
Nebudu už poslouchat tvoje rady, budu žít pro sebe a to mi přenese nejvíce.
Už mi nebudeš říkat jak je všechno špatné kvůli mně. Osvobodím jak sebe tak i tebe, kdž ti tak přitěžuji.
Ale nalejme si do číše trochu pravdy... Opravdu je to kivůli mně, nebo to bude něco, co je v tobě. Možná nějkaý komplex?
Možná si bereš více než dokážeš zvládnout?
Ještě uvidíme kdo je tu pánem, nebo snad paní?
Nehodlám se mstít ani nic takového, jen ti ukážu mojí sílu.
Nemůžu se dočkat až budeš v šoku.
Ty si myslíš jak jsem bezmocná, ale to není pravda.
Chci žít svůj život, chci si plnit svoje sny.
Teď už vím, že to jde i bez tebe.
Podle tebe si nezasloužím to, co od tebe dostávám?
Že ne? Já nad tím tvrdě pracuji.
Jestli si myslíš opak tak mi vezmi všechno.
Nemám problém začít od začátku. Protože já to dokážu. To jen ty si myslíš, že jsem tak bezmocná.
Dokážu všechno, co budu chtít. A tebe k tomu nepotřebuji.
Nepotřebuji k tomu nikoho.
V tomhle světě jsem jen já.
Každý máme svůj vlastní svět a já všechno dokážu sama.
Chci to dokázat nejenom tobě ale i všem, nikdo nevěří, že to dokážu, ale já vím, že můžu. A nejenom ty, ale i všichni ostatní budete zírat.
Moje staré, nedospělé já je pryč.
Zavírám všechny brány od toho co bylo.
Teď je na řadě mé nové, silnější já.
Teď mám na mysli to, že teď jsem na řadě já.
Počkej a pak budeš jen zírat co všechno dokážu.
Sbohem.
A vítej.

Zamotaný smysl života

9. ledna 2018 v 18:40 | TwistedEm
Život je zábavná věc. Alespoň ten můj určitě.

Člověk pořád čeká na to až všechno začne dávat smysl, ale spíš opravdu jen to čekání.
Nevím co mám dělat dál. Už se to táhne roky a pořád nic, úplná prázdnota. Samozřejmě tu byly chvilky, kdy už byl záblesk něčeho, že už se konečně svítá, momentík... Stačí počkat do poledne a zase ta samá tma.
Deprese. Spousta alkoholu a jiných věcí na únik do jiného světa, ne že bych to potřebovala, ale občas člověk prostě už nemůže, neví co má dělat, je v začarovaném kruhu a nemůže se z něj dostat, tak se snaží dostat do úplně jiného světa. Něříkám, že to není možné, možné to je a já vím, že to zvládnu, ale to čekání je ubíjející. Vím, že se nemá čekat, já nečekám, snažím se to najít, ale zatím to nikde není. Co je to? Je to smysl života.
Každý ještě předtím než se narodíme naplánujeme svůj život do posledního detailu. Všechny lekce, které musíme projít pro to, abychom se přiblížili k dokonalosti, teď mám na mysli svojí vnitřní dokonalost, každý jsme dokonalý, jen se musíme snažit zlepšovat. Teď nemluvím o žádných dietách, cvičeních, plastikách a podobných věcech. Mluvím o vaší duši. Protože duše je to nejpodstatnější a to nejcennější co máme, můžeme být krásní, odění v úžasných drahých věcech, ale stejně se můžeme cítit špatně, mám na mysli prázdnotu duše. Já si vyzkoušela obojí, jak žít velmi skromně, sama jsem z velmi chudé rodiny, tak i bohatý život, když jsem se všemi silami vypracovala na několik úrovní výš, kdy si můžu dovolit koupit rodičům auto, kdy já sama si můžu dovolit to, co chci. Po tomhle všem si člověk stejně uvědomí, že peníze nedokážou koupit opravdové štěstí duše, můžete koupit cokoliv, ale ze všeho je jen dočasné štěstí, je to jen takové pohlazení pro duši, ne nic, co člověku něco přinese v životě.

Právě proto jsem začala psát tento článek. I po tom, co jsem si prošla tyto fáze, tak i tak se cítím prázdně.
Smysl každého z nás může být jakýkoliv. U každého z nás je úplně jiný, v každém životě se snažíme zdokonalit svojí osobnost určitou činností, a já jsem ztracená, protože ať už se snažím jakkoliv, tak to nemůžu najít.
Možná spousta lidí se vysměje tomu co píšu, ale pro mě to má obrovský smysl, přijde mi, že spousta lidí je stejně ztracených jako já a neví co dělat, možná je to i naopak, že všichni ví, jen já jsem ztracená duše.

Nejdříve jsem si myslela, že je to kvůli vztahu, přece jenom být 3 roky sama moc nepomáhá, ale i po tom, co jsem našla někoho, kdo je skvělý, kdo mi rozumí, stejně je tu ta prázdnota, jako by mě pronásledovala. Nedokážu být s někým, nedokážu být i sama se sebou. Není to o jen lidech, kteří jsoou kolem vás, nejpodstatnějším článkem života keždého z nás jsme my. Nikdo jiný. Lidé byli, jsou a budou, lidé jsou dočasní. A proto je potřeba se soustředit na sebe samého.

Je potřeba hledat svůj smysl dál, hlavně nepřestávat. Jsem si jistá, že čas ukáže vše, všechno bude tak, jak má být.