Citová impotence

10. února 2016 v 9:41 | TwistedEm |  Myšlenky, názory
V dobách minulých jesm byla velmi emocionálně založený člověk, dokonce občas až přespříliš.
Až do jednoho momentu, momentu, kdy jsem jsem ztratila práci, vztah, úmrtí v rodině a ve škole jsem na tom byla opravdu tragicky, protože jsem to prostě nějak nezvládla, a to i přes to, že si o sobě myslím, že jsem docela chytrý člověk.

Všechno se sypalo jako domeček z karet, a já jsem si připadala, jako když na to všechno jenom koukám a nemůžu tomu nijak zabránit.

Cítila jsem se být k ničemu. Úplně zbytečná. Často mě přepadaly různé nápady, nebyly to dobré nápady. A co kdybych popošla o pár metrů dál a mě by srazilo auto? Nebo bych skočila z okna. To rozhodně nebylo fajn, jako bych se psychicky rozkládala, a bylo mi všechno jedno.
Nepomáhalo mi ani to, že si mě jeho současná přítelkyně chtěla přidat na Facebooku, což jsem samozřejmě nepotvrdila, ale přidala si mě na Snapchatu a denně mě zásobovala novou várkou jejich 'štěstí'.

Vlastně tehdy jsem ještě cítila. Cítila jsem utrpení, a tenhle stav trval necelé 2 roky.
Slaboch. Byla jsem slaboch.

Jenže pak najednou nic. Prázdno.

Jedinou osobou, ke které jsem chovala city, byla maximálně moje máma. Ale ostatní? Ani za nic, a to i když jsem chtěla, tak moc jsem chtěla něco zase cítit. Zapomněla jsem jak, a v momentě, kdy jsem si říkala, že by bylo fajn začít zase cítit, tak jako by mi osud dával tajná znamení ať to nedělám, a já ho uposlechla.

Bezcitná mrcha. Jo, tak tohle přirovnání sedí.

Jasně, že mi to všechno částečně chybělo, objetí, láska, vlídná slova. Vytvářet zážitky. Ale naštěstí jsem měla tenhle krizový den tak jednou v měsíci. Pak jsem se zase uklidnila a šla dál a zapomněla na tenhle trash.
Protože už nejsem tak citově založená, spíš racionální, tak to není těžké pochopit. Je to jednoduchá matematika. Jako 1 + 1 = 2, tak stejně to je i u vztahů. Vztahy, tak je to dočasně krásné, ale pak je to jen spoutanost, totální nesvoboda, která je doprovázena bolestí, občas i nekontrolovatelnou žárlivostí.

K čemu je vlastně dobrá láska? Každá láska přece jednou skončí a už je jedno jestli rozchodem a nebo smrtí. Vždycky.

Lidi se stejně jen pořád podvádějí, není to žádná jistota. A já jsem na sobě tak dlouho nepracovala proto, aby přišel někdo, kdo by mě leda tak vykolejil.
Na to nemám čas a ani chuť.
Musím pracovat na sobě, na své budoucnosti. Láska by mě jenom brzdila.

Už dlouho jsem byla stále toho stejného názoru na lásku, vlastně ho mám i teď, ale přišlo něco, co to změnilo....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 10. února 2016 v 20:01 | Reagovat

Kamarád mně v poslední době zásobuje dávnou pesimismu - rozešel se s přítelkyní, rozhodně ne v dobrém. Říká, že i když do toho dal všechno, vůbec se to nevyplatilo. Že je láska zbytečná. Pravda je ale taková, že bez lásky nepřežijeme. Důležité je si uvědomit, že láska nikdy nebolí, to závist nebo samota, ale láska nikdy. Věřím, že se u Tebe někdy najde někdo, kdo ty city oživí. :-)

2 twistedem twistedem | Web | 10. února 2016 v 21:02 | Reagovat

[1]: Nenazvala bych to úplně pesimismem, spíš jsem to brala jako začátek dalšího příběhu. Jinak jsem zastáncem teorie, že člověk potřebuje k životu jen sám sebe. ;-) I když to každý může Mít jinak.

3 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 10. února 2016 v 23:06 | Reagovat

:D
Asi existujú ľudia, ktorí po určitých zážitkoch ostanú citovo otupení. Jednoducho ich to zbrúsi a prestanú veriť v rozprávky ako spolu žili šťastne...
Aj samota má svoje čaro aj keď sa to ťažko vysvetuje

4 twistedem twistedem | Web | 11. února 2016 v 8:09 | Reagovat

Samota je občas dost naplňující. :-) Ale to pochopí jen ten, kdo si jí užívá a nevidí v tom nic špatného a nešílí: 'Ooooo, bože, já jsem pořád tak sám.'

5 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 11. února 2016 v 15:47 | Reagovat

Len je to mierne návykové... byť sám :)

6 twistedem twistedem | Web | 11. února 2016 v 16:26 | Reagovat

[5]: To máš pravdu! Už jsem si taky zvykla a žádný vztah mě vlastně ani neláká. ))

7 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 11. února 2016 v 16:51 | Reagovat

Nápodobne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama