Schůzka se s nadějí

28. ledna 2016 v 12:05 | TwistedEm |  Myšlenky, názory

Všichni jsme jednou měli osobu, která nás dost ovlivňovala, věděli jsme to, ale prostě jsme jí milovali.
Já se s jednou takovou poslední dobou setkávám dost často, vlastně skoro každý den.
Nikdy jsem nepotkala nikoho tak veselého, vtipného, všímavého, inteligentního. Je to člověk, co se nedá ošálit, protože je opravdu neuvěřitelně pozorný. Na všechno se kouká více pohledy, a když jsem s ní, tak vidím věci úplně jinak.
Všude kolem sebe šíří tu pozitivní náladu. Nikoho nikdy nesoudí, a každý se v její přítomnosti cítí být víc sám sebou, není potřeba si na nic hrát, jen se člověk nechá unášet a může si na nějakou chvíli oddychnout a sundat svojí masku. Každý v její přítomnosti ukáže jaký doopravdy je. A vlastně je to hodně polehčující, a dělá to až do té doby, než se takhle nezačne chovat normálně. Což je další ohromný plus.
Už jenom surfuješ po vlnách svých představ a myšlenek.
Představ si, že jsi u maséra, který ti uvolní každý sval na tvém těle. A ty jenom cítíš, jak se každý sval, každá buňka tvého těla naprosto uvolňuje. Chvilku máš pocit jako by jsi měla roztát.
Něco jako po dobrém orgasmu. Akorát je to pocit s delším trváním.
No nic abych byla konkrétnější o včerejším setkání. Plánovala jsem být doma, psát jeden článek, ke kterému jsem se odhodlávala hodně dlouho, ale pak jsem si šla dát večeři, zrovna jsem měla chuť i na víno, tak jsem si dala jednu skleničku, jenže alkohol ve mně vždy probouzí nesmírnou touhu po cigaretách. Ach jo, zrovna jsem chtěla přestat, už jsem byla skoro 3 dny bez cigaret. No, nejspíš si udělám výlet na benzínku, protože je večer a tady už není nikde otevřeno, proklatý zapadákov.
Nicméně jsem se na procházku hodně těšila, do sluchátek si pustím písničky, mám chuť na nějaký vymejvárny a vypnout, nechat se unášet ovládající muzikou.
Vybrala jsem si dobrý čas, vyšla jsem před půl osmou, takže jsem ani nepotkala žádné lidi, všichni sedí doma a koukají na zprávy, no, ještě že se na televizi nedívám, občas je to opravdu k dobru.
Tak si spokojeně můžu užívat každou chvilku procházky, muzika mi dobarvuje všechno okolí, všechno tak nějak ožívá, ožívá to sice jen v mé hlavě, ale i tak je to super.
Každý krok je protkaný hlubokými tóny muziky, která se valí ze sluchátek. Vždycky hrozně ráda vypnu okolní svět a mám písničky zapnuté na max a pohybuji se do rytmu. Normálně by na tom asi nebylo nic zvláštního, ale pokud mě někdo viděl z okna, tak si asi musel myslet své, asi že nejsem úplně psychicky v pořádku. Ještě že mě ta moje kamarádka naučila neřešit tolik věci, takže mi to bylo úplně jedno a dál jsem si pokračovala až jsem se dostala konečně na most.
Benzínka na dosah! Super! Teď už jen stačí přejít most a jít kousek po krajnici. Doufám, že tu nebude jezdit moc aut. Říkám si v hlavě. Naštěstí mě minuly jen 2 auta, což je docela úspěch, protože to tam většinou bývá skoro jako na D1.
,,Dobrý večer.''
,,Dobrý.'' Odvětila obsluha ne příliš nadšeně.
,,Emmm, já bych si dala ty slimky.''
,,Tyhle?''
,,Jo, přesně ty, tady máte,'' podávala jsem jí peníze.
,,Nashle.''
,,Na shledanou.''
Rozbaluji krabičku skoro jako vánoční dárek, jsem jako dítě, co se těší na to, co bude uvnitř, akorát na rozdíl od toho natěšeného dítěte přesně vím, co mě to čeká.
Konečně si můžu dopřát tu slast. Zapaluji si po dlouhé době cigaretu a poddávám se jí.
V tu chvíli mě napadlo, že když už jsem venku, tak bych mohla pozvat ven i tu kamarádku.
Dala vědět skoro hned, a souhlasila, za 20 minut se potkáme.
Vlastně se už nemůžu dočkat.
A o 20 minut později se konečně vidíme, všechno i začíná normálně, jako vždy, vždy potřebujeme chvilku času než se dostaneme do té nepopsatelné nálady.
Většinou řešíme úplně normální věci a to jen do doby, než se některá z nás nepřeřekne a nebo neřekne nějakou hloupost, to se pak začneme smát, hodně se spolu smějeme, vždycky se vyblbneme, je to upřímný smích, smích, při kterém cítíš každý sval v břiše, občas se mi i stává, že brečím smíchy. Myslím, že jsme super dvojka!
Když jsem s venku s někým jiným, tak mám občas problém vymyslet nějaké téma, na které se můžeme bavit, ale s ní je to úplně jiné, hlavou mi putuje tak milion myšlenek a nápadů a já bych se nejraději bavila o všem, ale to bychom potřebovaly tak 3 životy abychom to stihly všechno probrat. S ní můžu probírat všechno.
Naštěstí víme, že všeho moc škodí, tak už utlumujeme smích a snažíme se bavit o normálních věcech, které probíráme do detailu, nemusíme mít ani stejný názor, ale i tak mě ty debaty neuvěřitelně moc naplňují.
Člověk se pozastaví nad sebezákladnějšími věcmi. A řešit takové věci s takovou lehkostí, zájmem. Každý to tak má, kdy řeší třeba jak vznikl život, jak svítí žárovka a prostě probírá se tou věcí, na kterou je maximálně soustředěný a probírá jí do detailu. Takhle přichází na nové a nové věci, rozvíjí se, stává se chyřejším a věcem rozumí zase o trochu víc. A je to tak pokaždé. Jak už jsem řekla, jsou to prosě věci, kterých by si normálně ani nevšiml, resp. by jim nepřikládal žádnou váhu, ale s ní mám pocit, že ten čas neletí tak rychle, a tak mám prostor na to všechno zkoumat.
Nemusím nikam spěchat. Můžu si užívat jeden moment. A to je potřeba v dnešním světě. A to konkrétně zastavit se a obdivovat krásu základních věcí, byý za to vděčný a nechovat se jak hulvát, který všecno bere za samozřejmost a ničeho si neváží, nemá úctu, všechno ničí. Je přece lepší být s přírodou v harmonii, být světu prospěchem, ničit umí každý, ale něco tvořit, to už je něco jiného, něco, co by se mělo obdivovat, vlastně ne, je to něco, co by měl dělat každý. A v momentě, kdy by každý našel tu svojí vnitřní harmonii, tak by byl na světě mír.
Člověk by si myslel, že k odreagování potřebuje nějaké složité věci, ale to není pravda, stačí jen základní věci. Stačí jen vědět jak...
Závěrem chci říct že je to skvělá kamarádka, věřím, že každý takovou v životě taky potká. Já už se jí nepustím.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 28. ledna 2016 v 12:18 | Reagovat

Tak tento článok ma úplne odrovnal. Nie len že som ho zhltla ako malinu ale úplne som sa vžila do tvojich slov.
S tebou by som si takú debatu rada strihla :) Určite by to bolo zaujímavé.

Tie nočné výlety na benzínku majú svoje čaro. Ale čaro majú aj tie rozhovory s ľuďmi, ktoré dávajú oveľa viac a otvárajú nové obzory.

2 twistedem twistedem | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 20:45 | Reagovat

Děkuji za super komentář :-)
Já to mám taktéž, doufám, že se někdy potkáme!

3 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 28. ledna 2016 v 20:47 | Reagovat

Posnažím sa ohnúť vesmír aby sa to podarilo :) Dobrodružstvá sa neodmietajú!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama