Depresivní pobyt v nemocnici 4.

23. ledna 2016 v 13:09 | TwistedEm |  Depresivní pobyt v nemocnici

Jeho objetí mě tolik hřálo.
V tu chvíli se mi zastavil celý svět. A všechna bolest jako by na tu chvíli pominula.
Hlavou jsem se opřela o jeho rameno.

,,Jak ses měl ty?''
,,Dobře, ale spíš povídej ty, ty jeden malý mrzáčku.''
Začala jsem mu vyprávět jak celý den probíhal.

,,A ty teda dneska nakonec nikam nejedeš?''
,,Jedu, jen pojedu později, volal jsem do Mělníka, a nejsou nadšení, ale přežijou to.''
,,Aha.., a kdy se nakonec vracíš?''
,,Nevím, podle toho jaký to tam bude... Nejspíš v neděli, možná v pondělí.''
,,Chápu, a přijedeš mě pak ještě navštívit?''
,,Uvidím, záleží na tom kdy tě pustí, ale asi až příští týden.''
Když v tom mu začal zvonit telefon.
Ona.. No jasný, jak jinak.
Všechna ta dobrá nálada byla rázem tu tam.
,,Ahoj, tak co? Už jsi na cestě?'' ozvalo se z telefonu.
,,Ne, ještě jsem v nemocnici, jel jsem ....' a řekl krásnou zdrobnělinu mého jména. Zaznělo to opravdu moc hezky.
,,Aha no, a kdy přijedeš?''
,,Nevím, ještě tu chci chvíli zůstat.'' Odvětil.
,,Tak mi pak zavolej, abych na tebe pak počkala na nádraží.''
,,Dobře, tak se zatím měj.''

Smutně jsem sklopila zrak. Čekala jsem to, ale proč jsem byla na tu chvíli tak naivní, a doufala v to, že tam nebude s ní.
Sáhla jsem po krabičce cigaret. Chvilku jsem si jí prohlížela a pomalu jí otevírala, stejně tak pomalu, jako pluly moje myšlenky. Myšlenky o tom, jak si nechávám šlapat po srdci.
Z kapsy jsem se snažila vydolovat zapalovač. On mi nabídl svůj.
,,Ne, děkuji, víš že mi to z benzíňáku moc nechutná.''
,,Dobře.'' A začal vyprávět o svém dnu.

Bedlivě jsem sledovala jak ten oheň zapaluje cigaretu. Na oheň bych se mohla koukat hodiny, je tak fascinující, vášnivý a nespoutaný. Pozoruhodně nebezpečný.
Posléze přišlo to uvolnění, povznesený pocit, pocit, kdy to na chvíli vypadá, že je ti všechno jedno.
A ten dým, který vyfukuješ, jako by tvořil bariéru před tím zlým okolním světem.

,,...no, dneska jsem ani nic nedělal.''
Jasný, a právě proto jsi mi pomalu ani nezavolal. Spadla jsem zpátky do reality. Ale řekla jsem jen: ,,no, tak sis aspoň odpočinul.''
,,To máš pravdu no.''
Přijde mi že tohle dělá schválně, takhle hloupý přece nemůže být, aby říkal takové věci. Nebo jsem snad schizofrenik? Nebo snad chtěl abych se chovala jako nějaká šílená megera?

Radši jsem v klidu dokouřila.

,,Tak co, půjdeme někam, nebo budeme sedět tady? Pojď mi ukázat kde bydlíš.'' Zasmál se
,,Tak pojďme tedy.'' Začala jsem se zubit. ,,Ale ještě tam nemám nic, máma mi přiveze věci až večer. A ani nevíš, jaký mám hlad, jsem zvědavá jak usnu.''
,,To zvládneš beruško.''

Beruško, jak dětinské. Jsou prostě lidi, se kterými bych byla radši, kdybychom nemluvili, jak se říká: Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Asi jsem fakt citlivka, že mě takové věci vyvádí z míry. Nebo že by to bylo tím, že cítím jak stojím pod velkou písečnou horou a zrníčko po zrníčku se po mně sesypavá, vlastně mě to zasypává a já se topím, nemůžu se dostat ven. Pohlcuje mě jak bažina a přitom mi bodá kolíky do srdce, vyškrábává duši.
Jako když všechno dobré vzal, zničil, svázal toho anděla a strčil ho do temné odporné komůrky plné děsivých věcí, a teď tam vládne jen to zlo. Všechno to špatné, co ve mně je, a nějakým způsobem se to ještě umocnilo.

Nenávidím se za to, co jsem se sebou nechala udělat. Nebo si za to snad můžu sama?

Samozřejmě je vždy jednodušší z toho vinit někoho jiného.

Sakra! Ti dva, v mé hlavě, by si měli udělat jasno! Protože takhle nemůžu jít dál...


***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 23. ledna 2016 v 13:26 | Reagovat

Nejlepší příběhy píše život sám. Snad vyjde další díl o něco dříve, než byla rezerva mezi druhým  třetím dílem, je to opravdu zajímavé. :-)

2 twistedem twistedem | Web | 23. ledna 2016 v 14:31 | Reagovat

To máš naprostou pravdu Luky. Jsem se tu rezervu snažila vykompenzovat tím, že ty dva poslední vyšly skoro hned po sobě. :-) A moc mě těší, že se ti příběh líbí.

3 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 24. ledna 2016 v 17:18 | Reagovat

Ak by sme si nekomplikovali život asi by to nebolo ono. Život by bol umelý

4 twistedem twistedem | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 15:33 | Reagovat

[3]: Přesně!! Nikdy nedokážu jít tou 'vyšlapanou' osvědčenou cestou, vždy musím prostě po svém. Hodně lidí mi to vyčítá, hlavně blízcí, ale mně se to takhle líbí.

5 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 25. ledna 2016 v 16:04 | Reagovat

[4]: Tak potom ostaň verná sama sebe ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama