Depresivní pobyt v nemocnici 2.

21. ledna 2016 v 14:45 | TwistedEm |  Depresivní pobyt v nemocnici


Sedla jsem si zpátky na postel a přemýšlela o tom co budu dělat. Smutek se mě držel jako přicuclé klíště, ale aspoň jsem měla naději.
V hlavě mi probíhalo tak tisíc myšlenek naráz a já se snažila ty bouřlivé myšlenky nějak uklidnit.
Cigareta! Jasně! Dneska jsem ještě neměla, to možná proto jsem i tak moc rozladěná.
O berlích jsem pomalu odšourala na nemocniční balkón, kde jsem si zapálila moje dočasné vysvobození.
S každým výdechem jsem vyfukovala všechny dočasné splíny. Každou cigaretu si vychutnávám do posledního potahu, nikdo nechápal jak mohu kouřit tak dlouho, a já zase nechápala, že oni si tu cigaretu nevychutnají, neužijí si každé pohlazení od nikotinového dýmu. Jediné co cítím, je naprostá uvolněnost, jako kdyby všechny problémy na tu chvilku pominuly.
Bohužel žádná cigareta není věčná, a tak i ta moje dohořela. A já se vracím zpátky na pokoj.

O několik minut později konečně zvoní ten dlouho očekávaný telefon.
,,Tak už jsem to vymyslel, za třičtvrtě hodiny mi jede vlak.''
Díky Bohu, pomyslela jsem si. ,,Dobře, už se na tebe těším, až dojedeš na nádraží, tak mi zavolej, ať tě můžu nasměrovat k nemocnici.''
,,Přijedu tak za dvě hodiny, tak se zatím měj.''
,,Pa.''

Vzala jsem i berle a šla k TV koutku, aby mi to čekání ubíhalo rychleji, teda ne že by tam dávali něco zajímavého, ale lepší než koukat do prázdna. Dávali nějaký sci-fi seriál, a tak jsem alespoň vypnula všechny ty věci, které mě v hlavě tížily, a začala přemýšlet nad úplnými kravinami, což bylo dost polehčující.

Po nějaké době si tam přišel sednou i jeden mladý kluk, byl trochu zvláštní, každopádně z jeho vyprávění jsem pochopila, že už je tady nějakou dobu, nepochopila jsem co přesně mu je, ale z toho, co jsem pobrala, tak to bylo něco s nohou a břichem.
Měla jsem takový divný pocit, že se se mnou snaží flirtovat.A nejspíš to nebyl jenom pocit. Hodně usilovně jsem začala hledat nějakou záminku abych odtud mohla utéct, a tak jsem byla neuvěřitelně ráda, když mi zrovna v tu chvíli, kdy se pokoušel o další, nejspíš nepříliš vydařený flirt, zazvonil telefon.
,,No ahoj, tak už jsem na nádraží.''
,,Ahoj, super, vydej se ...'' a začala jsem popisovat cestu. ,,Já na tebe počkám venku u vchodu do areálu.''
,,Dobře, tak zatím beruško.''
,,Pa zlato.''

Sakra! Vůbec jsem si neuvědomila, že jsem o berlích a ještě mi to zabere dost času, než se na nich naučím zase rychle pohybovat, jsem se trochu přecenila, každopádně když vyrazím teď, tak bych tam mohla být na čas.
Vlastně se mi to i hodilo, aspoň jsem měla důvod, proč utéct z této, pro mě, ne příliš příjemné konverzace.

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 21. ledna 2016 v 17:29 | Reagovat

Je to dost zajímavé počtení, těším se na další část!

2 Hrobárová Dcéra Hrobárová Dcéra | Web | 21. ledna 2016 v 22:00 | Reagovat

Takéto konverzácie by mali mať tlačidlo STOP.
Ach tie cigarety :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama